Don Langer – tak jsme příznačně nazvali pátou z akcí umělecké skupiny Victory Nox Art Division Team k výročí
800 let města Hradce Králové. Pro Milana Langera, umělce úzce spjatého s městem, byla práce
v DONu významným obdobím. Dokázal propojit aranžérsko-designérskou činnost s uměleckou prací.
Obejít cenzuru předrevolučního Hradce, pravidelně pomocí výloh intervenovat do veřejného prostoru
a navíc použít technologii sérigrafie na série vlastních pláten. Výlohy a aranžérská činnost mu tak
pomohly prosadit se i ve světě umění.
Foto Zdeněk Merta a Miroslav Podhrázský
Všechny dosud známé dokumentace výloh navržených Milanem Langerem pocházejí z Módního domu DON v Hradci Kralové, kde byl zaměstnán od roku 1975 do roku 1992, kdy se oděvní podnik začal pomalu hroutit. Následný odchod na volnou nohu patřil k nejšťastnějším obdobím v umělcově životě. Přesto je třeba jeho práci pro obchodní dům zmínit, mimo jiné i proto, že se díky ní seznámil s významným pražským historikem umění a kurátorem Janem Křížem.
Čtyřpodlažní budova DONu s plastickým keramickým obkladem autorek Děvany Mírové, Lydie Hladíkové a Marie Rychlíkové a proskleným přízemím byla dostavěna a otevřena v listopadu 1974. Parteru vévodily skutečně nadstandardně monumentální výlohy a rychle se ukázalo, že v Hradci Králové není k dispozici člověk, který by dokázal takto rozměrné prosklené prostory smysluplně zabydlet. Tehdejší vedení dalo na pověst vyhlášeného aranžéra a výtvarníka dosud působícího v Ústí nad Orlicí, Milana Langera.
V DONu se každý rok připravovalo obvykle pět až šest propagačních kampaní ke zboží, jež kopírovaly roční období. Jednotlivá témata – jaro, léto, podzim, Vánoce, zima – se projevila jak v tiskovinách, tak ve výkladních skříních. Ne všechny výlohy vytvářel Langer, ale jeho realizace byly natolik úspěšné a vzorové, že se umělcovu stylu přizpůsobovali i ostatní designéři. Autor připravoval návrhy výloh, spolupracoval s Jaroslavem Chmelíkem, který zajišťoval technickou část – návrh konstrukce, práce se dřevem, papírem, se stroji, rekvizitami. Často se projevil jako objevitel inspirativních materiálů v různých skladištních prostorách po městě. Langer navržené materiály animoval, uspořádal do celků, proměnil, obměnil a nastrojil k nim figuríny v pohybu často extatickém, dotvořil je nápisy a detaily. K tvůrčí dílně v DONu (a k původcům performancí v královéhradeckých hospodách) patřil také Vladislav Bedan.1 Fotografie výloh lze jen obtížně datovat jinak než přibližně do polovin dekád, a to podle stylu módního oblečení.2 Dochovaná dokumentace a vzpomínky současníků dokládají, že autor s kolegy koncipoval výklady velmi různorodě. Diverzní scénické instalace se v šedi města staly netrpělivě očekávanou výtvarnou událostí a můžeme je považovat za předchůdce současných alternativních výstav ve vitrínách a výlohách. Jejich význam je nezastupitelný i vzhledem k tomu, že si instalačně zpracovaných výkladů na prahu 80. let při pravidelných cestách do Hradce Králové všiml Jan Kříž, teoretik z tehdejší Středočeské galerie.3 Po jistém pátrání zjistil jméno autora invenčních aranžmá a seznámil se s ním. Kříž měl v 60. letech možnost cestovat do Spojených států amerických a setkat se s mnoha umělci té doby, včetně představitelů pop-artu. Když objevil cosi podobného v nehybném Hradci Králové, cenzorům takřka pod nosem, ve veřejném prostoru výloh Módního domu DON, zareagoval. Prvním významným společným projektem Langera a jeho kurátora Jana Kříže byla výstava v roce 1986 v pražském Junior klubu Na Chmelnici, tedy v neoficiální šedé zóně.
K výlohám autor přistupoval velmi scénicky, vždy šlo o vizuální příběh, oficiálně podchycený běžným marketingovým narativem typu „Léto! Léto!“, „Jedeme na výlet“, „Blíží se Vánoce“ atd. Z „Vánoc s loutkami“ vytvořil instalaci interpretovatelnou jako loutková vláda. Kašpárek letí na obří tužce jako baron Prášil na dělové kouli. Na plošné dekoraci vagonu v pozadí výletní sestavy se skví nápis „Frankfurt“ – ovšem to až roku 1992, kdy DON inzeroval „Cestu do Evropy“.
Jan Kříž připomíná, že Langer měl do života stejné vybavení a školení jako Andy Warhol. Oba byli průmyslovými výtvarníky, designéry a návrháři. Podobnost ovšem pokračuje ještě dál – oba měli tendenci obklopovat se mladými lidmi a svěřovat jim realizaci technické části produkce díla. Nechávali se inspirovat a ovlivňovat myšlením přátel a stejně inspirativně působili na své okolí. Oba zacílili svou pozornost na konkrétní hudební těleso, na jehož „promotions“ a vizualitě se podíleli.
Je skutečně překvapivé, jak snadno si Langer našel komunikační kanál v době, která nepřála vůbec ničemu. Vyvinul jazyk unikající všem bedlivým kontrolám, přesto naprosto čitelný cílovou skupinou zasvěcených či nespokojených s režimem. Mezi charakteristická rozpoznávací znamení jeho pojetí výloh patřili bezhlaví manekýni, manekýni s geometricky působícím objektem ve tvaru trojúhelníka svařeného z drátů na ramenou, groteskně zprohýbané figuríny a v pozadí sítotiskové šablony s motivy následně využitými na autorových plátnech. To, co by ve svobodném světě nejspíš neznamenalo nic zvláštního, jen čistou estetiku, v době normalizace nabývalo skutečně symbolických rozměrů. Rozpoznání vzorů podvratného symbolického jazyka pomáhalo vytvářet svobodné podhoubí – ukázalo se, že „Velkého bratra“, jenž nás sleduje, lze ošálit skrze výtvarné umění, protože mu nerozumí. Loutka sedící na tužce, stylizované písmo, významová gesta figurín představovaly ještě slabou kávu oproti výloze s figurkami ze hry člověče, nezlob se. Z určitého pohledu bylo patrné, jak ďábelsky zvětšené figurky pohlavkují manekýny a visí nad nimi v poloze Damoklova meče. Pracovní módu pojednal autor designu skrze surová prkna a praktikábly tak, aby evokovala pracovní tábor. Jindy použil lettristické prvky písma, obruče na hula hop, papírové spirály vystřižené z kruhu jako větrné víry po startu helikoptéry a zároveň odkaz na Duchampovy spirály z Velkého skla. Krátké období práce pro DON v druhé polovině 80. let strávil Langer v pardubické pobočce, obchodním centru Styl na třídě Míru. Tato etapa je pozoruhodná z hlediska umělcova propojení s pardubickou vizuální scénou,8 především skrze jeho pokus uspořádat v tamních výlohách výstavu sochaře Libora Krejcara. Pro tento nápad strhnul i svého nejbližšího nadřízeného, takže se projekt nekonal guerillově, ale oficiálně. Přesto byl v den instalace cenzurním příkazem ukončen.
Martina Vítková
HISTORIE MÍSTA
V místě obchodního domu byla zahrada stavitele Antonína Slejšky, do které se 21. 9. 1933 zřítil letoun – jeden člen posádky byl mrtev ihned, druhý zemřel v nemocnici. Následně zde byl odhalen pomník – šest metrů dlouhý letoun se zlomenou vrtulí ze zříceného letounu s nápisem „Národu srdce, vlasti život“. Za německé okupace byl pomník odstraněn a v ulici Letců byla následně odhalena bronzová pamětní deska od Oldřicha Tlustoše.
DON
Módní obchodní dům DON byl postaven v letech 1969 – 1974 a byl otevřen 25. září 1974. Je výjimečný svým architektonickým a urbanistickým řešením – vytváří přirozenou nárožní dominantu Gočárovy třídy. Autorem je architekt Jan Doležal. Spodní zasunuté podlaží je prosklené se vstupem a výlohami do dvou ulic, další dvě prodejní podlaží jsou kryta plastickým keramickým obkladem výtvarnic Lydie Hladíkové, Děvany Mírové a Marie Rychlíkové (zlatá medaile z výstavy EXPO v Bruselu). Horní podlaží je zasunuté s pásovým oknem – administrativa, učňovská škola, úpravy zboží, zásilková služba.
VÝLOHY
V DONu se připravovalo ročně 5 – 6 výměn výloh podle ročních období a Vánoce. Milan Langer nastoupil do propagace roku 1975 a s kolektivem realizoval výlohy na různá témata. Na zadní a skleněné stěně vpředu používal pop-artová síta, v prostoru předvádělo módu kolem šedesáti rozpohybovaných figurín. Na tyto „vernisáže“ se v Hradci Králové netrpělivě čekalo a není divu, že si toho všiml i Jan Kříž, historik umění ze Středočeské galerie. Kříž byl v roce 1968 vyslán do USA aby zprostředkoval nákup současného umění. Když uviděl pop-art ve veřejném prostoru v Hradci Králové, zaujalo ho to a s Milanem Langerem se seznámil. Uváděl a odborně ho doprovázel od sedmdesátých let až k poslední výstavě v Galerii moderního umění v Hradci Králové v roce 2019.
Andrea Benešová